(rozhovor pro Žlutý Trimeles od Patricie Baloure)
Vitajte pri prvej časti novej, rozhovorovej série! Vitajte pri Fialových rozhovoroch!
Fialové rozhovory vám odhalia fakty o profesoroch, ktoré ste
nevedeli, nevideli, nepočuli a možno ste ani nechceli (a možno chceli). Spýtam
sa na to, na čo sa mladší a ustráchanejší jedinec bojí spýtať už len kvôli
autorite.
Ako prvý vyspovedaný profesor je tu prof. Matthew Whitecrow,
ktorý sa tak bál svojho súkromia, že ma miesto môjho návrhu, že pôjdeme do
hostinca U Tří košťat (Rosmerta asi rada všetko vykecá), pre istotu
pozval k sebe domov, kde nás dokonca zamkol. Dôkazy mám samozrejme nafotené.
Takže si pripravte jedlo a pitie, pretože pán Matt je veľmi
ukecaný človek a čítanie bude naozaj neočakávane dlhé.
P.B.: Najprv by som Vám chcela poďakovať, že Ste si našiel
čas na prvý z Fialových rozhovorov a dokonca Ste aj poskytol Váš dom. -
profesionálne si nachystá pergamen a brko -
Ako iste viete, pomaly ale iste sa nám do hradu začnú hrnúť
nováčikovia. Pamätáte si, keď Ste bol jedným z nich? - premýšľa,
koľko asi môže mať pán Matt rokov, ale v odhadovaní bola vždy hrozná - Máte
z tých čias nejakú zábavnú alebo niečím špeciálnu spomienku, o ktorú
sa chcete podeliť? - dúfa v senzáciu -
prof. M.W.: Mno víte já na hrad přišel už jako profesor.
Bylo to před sedmi mudl roky. Tenkrát bylo hodně věcí jinak. Často jsem dlouho
bloudil po spletitých chodbách, než jsem konečně našel učebnu, kde se měla
konat moje hodina.
S hledáním kabinetu jsem to neměl o moc snazší. Do dneška
mám dojem, že si ze mě škola dělala legraci. Pravděpodobně si mě chtěla
vyzkoušet – prověřit co jsem zač. Kabinet mi neustále měnil místo. Jednou byl v
prvním patře, podruhé zase vedle knihovny…
Naštěstí jsem si časem pořídil Pobertův plánek a od té doby
jsme s hradem za dobře. - upije z čaje a usměje se -
P.B.: Môžete nám prezradiť, kde Ste teda študoval?
prof. M.W.: Moji rodiče měli odjakživa cestovatelské
choutky. Milovali poznávání cizích kultur, zejména jejich umění a filosofii. V
době kdy se u mě začaly projevovat kouzelnické schopnosti jsme se nacházeli na
cestě z Nepálu přes Sikkim do Bhútánu.
Ten je proslulý svými talentovanými kouzelníky, jejichž
historie je v Bhútánských spisech datována mnoho staletí dozadu.
Měl jsem tu čest vystřídat během několika let ty nejlepší
školy pro mladé kouzelníky v Kathmandu, Kalimpongu a Thimpu.
V Thimpu jsem úspěšně zakončil studia zkouškou, který by se
dala přirovnat k místním OVCE.
Pro rodiče byl příchod do Bhútanu jako návrat domů. Cítili
se tam tak dobře, že si nakonec koupili jeden z tamních domů a dodnes tam
bydlí.
Ve skutečnosti byste byla asi docela překvapená, kdybyste je
viděla. Nevypadají totiž o moc starší, než jsem já. Říká se, že jim jeden z
profesorů tamní univerzity, se kterým se za dlouhá léta spřátelili svěřil
tajemství výroby lektvaru, který oddaluje stáří a člověk po něm dokonce o pár
let omládne.
Už jsem se za nimi dlouho nebyl podívat, myslím, že po
skončení školního roku si tam vyrazím na výlet.
P.B.: Veľmi zaujímavé, možno by Ste mal vydať cestopisy. Ste
vďačný za toto nezvyčajné vzdelanie alebo by Ste radšej študoval stále na
jednej škole?
prof. M.W.: Jsem jim za to vděčný. Díky tomu, že jsme hodně
cestovali jsem se naučil dívat na lidi trochu jinak. V mém současné pohledu je
asi daleko méně škatulek, než používá běžný Evropan vyrůstající celý život na
jednom místě.
To, co si z takové cesty odnesete by se asi dalo shrnout do
této věty: „Všichni lidé ve všech koutech Světa mají jedno společné. Chtějí se
vyhnout utrpení a být šťastní“.
Myslím, že to je to, co nás všechny spojuje. A proto nevidím
příliš rozdílů mezi Nepálci a například Čechy. Jsou tu určité kulturní rozdíly,
ale v podstatě jsme všichni lidé, kteří touží po tom samém :)
P.B.: Krásne a pravdivé. - prikyvuje - Vráťme sa
ale do Hogwarts. Aké máte pocity z každoročných nováčikov? Tešíte sa na
nové tváre alebo sa skôr obávate miliónov otázok?
prof. M.W.: - zasměje se - Otázek se nebojím, ty
naopak vítám.
Vím, že jsem byl vždycky vděčný za to, když mi někdo ze
zkušenějších kolegů dokázal ze začátku poradit.
Poslední dobou je nováčků rok od roku méně. Je to tím, že by
se rodilo stále méně kouzelníků? Možná…
To je mi trochu líto. Na druhou stranu časy, kdy škola
doslova praskala ve švech jsme už zažili. Možná je čas na to, abychom si
vyzkoušeli i pravý opak.
P.B.: Áno, áno… Ako by Ste nováčikom predstavil svoj
predmet, teda Lékouzelnictví?
prof. M.W.: Lékouzelnictví je předmět, který si klade za cíl
uvést zájemce do problematiky léčení prostřednictví magie a kouzel. To, co se v
něm naučí mohou uplatnit nejen zde na hradě, ale také v jejich dalším životě,
poté co vystudují a rozhodnou se vydat dál.
Mělo by se jednat o čtyřletý předmět. Aktuálně je pravidelně
otevírán první ročník. Druhý by se měl objevit po prázdninách. Budu se snažit
zkompletovat všechny materiály tak, aby to bylo skutečně možné.
Výuka probíhá jak teoretickou, tak i praktickou formou,
během které se prověří základní schopnosti studentů, které by jim jakožto
budoucím lékouzelníkům rozhodně neměly chybět. :)
P.B.: Musím dodať, že prvú triedu mám práve úspešne za sebou
a bol to vážne skvelý predmet. Ale prečo Ste chcel učiť práve
Lékouzelnictví? Má to niečo spoločné s Vašimi cestami?
prof. M.W.: Ano, právě v zemích jako je Nepál, Indie a
Bhútán se často setkáváte s lidským utrpením na té fyzické úrovni.
Tady u nás na Západě máme zase mnohem víc utrpení spojeného
s psychickými problémy.
Byl jsem často v kontaktu s tamními lékouzelníky a obdivoval
z blízka jejich práci. Pocit, který se objeví, pokud někoho dokážete zbavit
jeho bolesti se téměř nedá popsat.
A právě kvůli tomu pocitu absolutní radosti a naplnění jsem
se od té doby cítil přitahován právě tímto směrem.
P.B.: To je ušľachtilé. - úprimne sa usmeje - A
chystáte sa niekedy učiť aj iný predmet?
prof. M.W.: Učil jsem živlovou magii, ale k tomu se mi
nechce vracet. V blízké době bych ji rád předal jednomu ze svých budoucích
kolegů a veškerý svůj volný čas věnoval naplno Lékouzelnictví. Musím se totiž
během dne pohybovat i mezi mudly a v jejich společnosti člověku zbývá poměrně
málo času na to, aby si nabíral příliš mnoho závazků :)
Myslím, že dobře propracovaný a odprezentovaný jeden předmět
spolu se spokojenými studenty i pacienty je přesně to, co mi stačí ke štěstí na
hradě.
P.B.: Tými pacientmi Ste presne nadviazal na ďalšiu otázku. -
zasmeje sa - Asi všetci vedia, že Ste nielen profesor, ale máte aj funkciu
zdravotníka. Ako sa Vám podarilo ju získať?
prof. M.W.: Vždycky mě bavilo trávit volný čas na ošetřovně
a pomáhat při práci kolegyni Letitii, který byla v té době hradní zdravotnicí.
Takže to pak vyplynulo skoro samo, když se poohlížela
nejprve po nějakém záskoku, a později i plnohodnotném zástupci.
Naštěstí studenti nestonají tak často, takže je to práce,
která se dá snadno vykonávat spolu s vyučováním. Občas je sice potřeba namíchat
si nějaký lektvar předem, nebo doplnit vypité lahvičky v apatice, ale jinak to
není zase tak časově náročné.
P.B.: Čo všetko práca zdravotníka obnáša? Mal Ste už aj
nejaký ťažký prípad?
prof. M.W.: Zatím nejobtížnější bylo hledání léčby pro novou
nemoc, která se objevila v Zapovězeném lese. Šlo o svědivou vyrážku. Doposud se
nám na ni nepodařilo nelézt účinné zklidňující prostředky, a tak musíme vždycky
počkat, než si s ní mladé kouzelnické tělo poradí samo.
Rád bych řekl, že práce lékouzelníka obnáší hlavně prevenci.
Dohlížení na to, aby vám studenti předně vůbec onemocnět nemuseli. Ale víte jak
je to se zvědavými studenty. Kam nestrčí ruku, tak rovnou nakukují… a pak mi
končí na ošetřovně.
P.B.: Oh, to je iste nepríjemné. Teraz ťažšia otázka. Keby
Ste si musel vybrať len jednu funkciu, bol by to profesor či zdravotník?
A prečo?
prof. M.W.: – zamyslí se – Hmm, tak to je opravdu těžké…
Myslím, že bych byl raději zdravotník. Jedna věc je o tom učit, ale daleko
lepší je rovnou pomáhat. A ono by se určitě našlo i pár studentů, kteří by se
nechali něco málo přiučit rovnou na ošetřovně.
P.B.: Zaujímavé rozhodnutie. Ale dosť bolo o škole, idú
predsa prázdniny… - žmurkne - Prezradíte čitateľom, ako trávi
prázdniny profesor, ako Vy? Iste máte veľa času, keď nemusíte opravovať všetky
tie domáce úlohy.
prof. M.W.: To máte pravdu. Ještě bych rád pomohl s
uspořádáním závěrečné kolejní slavnosti, a pak se vypravím na pár týdnů na
návštěvu za rodiči. Ve volných chvílích pracuji na přenášedle, které mě tam
pohodlně dostane.
Jinak si užívám poslední chvíle v koleji, potuluji se po
chodbách a občas nakouknu mezi skřítky do kuchyně, jestli by se tam nenašlo
něco dobrého :)
P.B.: A na záver… Ako sa Vám darí s domom v Godrikovom Dole?
Vidím, že ho máte už pekne zariadený, ale plánujete ešte niečo, alebo Vám takto
vyhovuje?
prof. M.W.: No vidíte, na to bych docela zapomněl! -
plácne se do čela - Jak se venku udělalo hezky, chodím si tu zvelebovat
zahrádku u domku. Už jsem dokonce měl první sklizeň bylinek. Zrovna se mi suší
na ošetřovně. Udělám si z nich zásoby. Kdo ví, kdy propukne nějaká větší
choroba a bude jich nedostatek, pak se nám budou hodit.
Nedávno jsem si nechal navrhnout důlním architektem i novou
místnost, která mi slouží jako ložnice. Trochu mě mrzí, že si přes všechna ta
kouzla, která nás obklopují nemohu dovolit dokoupit trochu víc místa… nakonec i
magie má, zdá se, svá omezení.
- nabídne slečně ještě z čaje a medových sušenek -
P.B.: Ďakujem. - vezme si ovocný čaj a sušienku - Ďakujem
Vám za rozhovor a dávam Vám priestor, ak chcete niečo odkázať čitateľom
Trimela.
prof. M.W.: Já vám také děkuji, moc příjemně se mi s vámi
povídalo.
Inu, chtělo by to asi nějaké to lékouzelnické moudro na
závěr - poškrábe se na hlavě a přimhouří jedno oko, zatím co se pokouší
vymyslet obsah onoho sdělení –
Víte ono se pomalu zdá, že lékouzelníci už našli lék téměř
na všechno, a byla by to možná i pravda, ale zdraví je nesmírně vrtkavé a nikdy
nevíte, kdy vás nechá na holičkách.
V takovou chvíli se dá těžko spoléhat na to, že budete
zrovna v blízkostinějakého zkušeného odborníka.
Proto si myslím, že je nejlepší střežit si ho jako oko v
hlavě. Pečovat o něj a snažit se předcházet situacím, které by ho mohly
ohrozit.
Magie opravdu zná skoro všechny léky na známé nemoci, podle
mě je ale život o mnoho, mnoho tajemnější a hlubší, než jsme si doposud
mysleli. :)
Užívejte si léta a sluníčka! Doufám, že se s vámi začátkem
roku se všemi zase ve zdraví shledám na chodbách hradu.
Tak to je pre dnes všetko. Neviem ako vy, ale ja si myslím,
že sme sa dozvedeli množstvo zaujímavých informácií zo života pána Whitecrowa.
Ktorého/ktorú profesora/profesorku by ste tu chceli vidieť nabudúce? Uvítam
vaše sovy s návrhmi. (Inak vyberiem sama :D A tí, čo ma poznajú už môžu tušiť…)
Zatiaľ sa majte krásne!
Patricia Baloure
Žádné komentáře:
Okomentovat